Milé ženy, přijměte pozvání na již tradiční víkendový pobyt s jógou.
Velice mě těší, že už mohu psát slova jako „tradiční“, „každoroční“.. 🙂 Ano, takovou má náš víkend úspěšnost, že jsme se rozhodly ho zopakovat. Letos se bude konat 10. – 12. listopadu 2023. Jak bylo zvykem z dřívějších víkendů, místo opět bude tajemstvím.
Tentokrát ale s menší změnou – setrvám s tajením do poslední chvíle, abyste se měly na co těšit a aby nebyly zklamané ty, které tuto výzvu (nevědět) přijaly. Loni ale bylo místo odkryto zbytečně předčasně..
Jak to tehdy bylo?
Je pravdou, že můj záměr byl místo skrýt jako tajemství, abyste se měly na co těšit – dost podobně, jako když dítě ví, že pojede na dovolenou, ale neví kam. Nebo jako dřív – víte kam, ale nevíte, jak to tam vypadá. Negooglíte, nehledáte cestu, nehledáte, co tam kde jíst. To byl původní záměr – loni se nám to zvrtlo, když mě několik žen intenzivně přemlouvalo, abych řekla kam, že to potřebují vědět, nakonec jsem podlehla. Rozumím tomu a respektuji to – někdo to tak prostě má, někdo má rád kontrolu, ví, kde bude jíst, jak se tam dostane atp.. Ale uvnitř mě zbylo prázdno..
A to letos už nedopustím. Stále se dokola učím sebe dávat na první místo a stále mi to zatím ne vždy vyjde. Často se snažím vnímat „dobro skupiny“ a dělám spoustu věcí, aby byli druzí spokojení. Ale k čemu mi to je, když uvnitř mě zbyde prázdno? Vedlo mě to k zamyšlení..
Proč na tom tak lpím?
Byla jedna z prvních otázek, která mě při zpětném bádání napadla. Proč na tom tak lpím? Jenže já na tom nelpím. Mně jde o princip. Princip „ne“. Představila jsem návrh, nějak ho komunikovala a na závěr podlehla nátlaku. Totálně jsem zazdila sebe samu. Je to jen banalita, ale i z banalit se člověk může učit. A někdy mnohem lépe, než z velkých věcí.
K čemu nám, je když vyhovíme ostatním, ale samy se necítíme dobře?
Hádáte správně.. Krátkodobě možná super, ale dlouhodobě neudržitelné. A s kým tu budeme celý život? Kdo je ten, kdo s námi je po celý život, s kým musíme vyjít, koho bychom měly chápat, respektovat, ctít, mít rádi.. aha? Ano. My. Já. Vy. My samy, každý jeden z nás.
Jsem opět o kousek dál..
Dál a zároveň blíž k sobě samé. Letos stojím za sebou. Rozhodla jsem se místo neříct, tak to tak bude do poslední chvíle (až do „kde se máme sejít a jak se tam dostaneme“). Bude mi potěšením, přijmete-li tuto „výzvu“ se mnou a budu se na Vás těšit na víkendu s jógou.
Více podrobností naleznete zde na stránce. Těším se na Vás. A kdybychom se neviděly – děkuji za přečtení, vážím si Vašeho času. Nelča